2.část : Začátek plný nadšení
Začátek… Všechno na světě někdy muselo začít,stejně jako moje cesta k baletu.
Když to teda vezmu hodně důkladně,tak jsem s prvním takovým tím ,,tancovacím“ J tancováním začala asi ve třech letech,když jsem od rodičů dostala videokazetu Dáda Patrasová a už jsem ji nechtěla dát z ruky. Klidně jsem celé hodiny vydržela civět na obrazovku a napodobovat děti a Dádu :D . Od té doby už jsem tancovala skoro nepřetržitě jak u videokazety,tak v pokoji,na posteli,na zahradě,prostě jsem tancem byla posedlá ( ne,že by to teď bylo jinak J) . A jednoho dne když mi bylo 5 let se mě rodiče zeptali,jestli bych nechtěla chodit do Základní umělecké školy do baletu (znáte to,byl to takový ten ,,balet“ pro malé děti,kde se tancovaly dětské tanečky apod.) . V baletu mě to moc bavilo ( taky proto,že tam se mnou chodila kamarádka ze školky Lucka). Učila mě výborná paní učitelka Oldřiška Pilátová,která měla vždy optimismu na rozdávání a měla moc ráda děti ( a snad ještě má J). Byla to ona,kdo mě prvně uviděl ,,tancovat“ J a u koho jsem prvně uviděla ,,ty krásné taneční boty“ špičkovky. V této ZUŠ jsem také měla poprvé možnost zatančit si před diváky na takovém vystoupení,kde jsme předváděly tanečky,které jsme se naučili. Chodila jsem do této školy tancovat až do svých 6-ti let,potom jsem objevila mou osudnou baletní školu v Brně,ale o té až v příštím článku,protože to bude kapitola na hodně dlouho. Ahoj
